Včasná intervence spočívající v individuálním zmapování bariér a pomoci zorientovat se na trhu práce může výrazný podíl lidí v evidenci Úřadu práce ČR zachránit od pádu do dlouhodobé nezaměstnanosti. Ukázal to výzkum analytického ústavu STEM, v rámci něhož byla testována nová metodika práce s klienty, kterou STEM pro pracovníky úřadu práce připravil. Už v prvních týdnech testování nastoupilo 14 ze 41 zapojených klientů do práce.

„Stávající systém nechává lidi v evidenci úřadu práce v prvních měsících bez aktivní podpory a pouze kontroluje základní údaje. Předpokladem je, že si lidé práci najdou sami, zejména pokud jde o lidi, kteří jsou z pohledu úřadu práce bezproblémoví. Jenže právě tato představa je často chybná,“ popisuje současný stav Kateřina Broža, analytička STEM.

Data z dřívějších šetření totiž jasně ukazují, že do pasti dlouhodobé nezaměstnanosti se dostávají i lidé mimo očekávání. Tyto lidi STEM rozdělil podle základních znaků do několika skupin a ke každé vytvořil imaginárního typického zástupce této skupiny: Anna, Mirka, Karel a Saša. Nejde o lidi, kteří pracovat nechtějí. Jejich problémem je kombinace bariér, které bez řešení způsobí jejich setrvání v nezaměstnanosti. Dohromady tito lidé tvoří 45 % populace osob v dlouhodobé nezaměstnanosti.

Kdo propadá sítem úřadů práce?

Anna reprezentuje zejména ženy ve věku 40–49 let, které mají pracovní zkušenost, ale z trhu práce vypadly kvůli péči o děti nebo blízké. Potřebují flexibilní práci, kratší úvazek a podporu při návratu po pauze.

Mirka zachycuje situaci starších uchazeček a uchazečů ve věku 50–59 let, u nichž se propojují zdravotní omezení a péče o stárnoucí členy rodiny. Klíčová je pro ně stabilita, fyzicky zvládnutelná práce a posílení sebedůvěry.

Karel představuje muže v předdůchodovém věku se zkušeností z výroby, průmyslu nebo dopravy. Často pracoval dlouhodobě, ale jeho možnosti se zúžily kvůli zdraví, fyzickému opotřebení a finanční nejistotě.

Saša reprezentuje lidi s nízkým nebo nedokončeným vzděláním, kteří se potýkají s pracovní, sociální i finanční nejistotou. Potřebují podporu při orientaci na trhu práce, doplnění kvalifikace, komunikaci se zaměstnavateli i řešení dluhů nebo bydlení.

Persony neslouží jen jako analytický popis a vstup pro sestavení metodiky. Pomohly pracovnicím Úřadu práce „třídit“, kdo je rizikový při vstupu do evidence, přestože tak nemusí působit.

Úřady práce se často orientují jen na základě ochoty pracovat. Jenže právě toto kritérium ani zdaleka nestačí. Naopak 93 % respondentů mělo zkušenost s prací trvající déle než šest měsíců. U lidí nad 30 let tuto zkušenost uvedlo dokonce 98 % respondentů. Problémy způsobuje řada faktorů, které systém často přehlíží: srozumitelnost inzerátů, nejistota uchazečů v komunikaci se zaměstnavateli, zdraví uchazečů a řada dalších. Formální status osoby se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním mělo 20 % respondentů, ale více jak polovina (51 %) uvádí, že je zdravotní obtíže omezují ve vztahu k práci.

Včasná a individuální podpora může zabránit propadu lidí do dlouhodobé nezaměstnanosti

Pilotní ověření intenzivní podpory osob ohrožených dlouhodobou nezaměstnaností ukazuje, že lidé v evidenci čelí kombinaci bariér, které běžná administrativní práce s uchazeči nedokáže dostatečně zachytit. První kolo pilotáže probíhalo od ledna do dubna 2026 na čtyřech pracovištích Úřadu práce ČR – v Kolíně, Plzni, Rokycanech a Teplicích. Zapojilo se do něj 6 pracovnic a pracovníků a 41 klientů. Každý klient mohl absolvovat šest individuálních schůzek v délce až 60 minut po 14 dnech. Cílem těchto schůzek bylo:

•  zorientovat se v situaci,

•  pojmenovat dosavadní pracovní zkušenost,

•  otevřít skutečné bariéry,

•  najít realistickou představu o práci,

•  posílit aktivní roli klienta,

•  převést podporu do konkrétního plánu.

„Pracovnice úřadu práce se v tomto modelu posouvaly z role administrativní kontroly směrem k roli průvodkyň. S klienty mapovaly jejich pracovní zkušenosti, limity, motivaci, obavy i konkrétní možnosti. Důležitou součástí byla kontinuita – klient pracoval se stejnou pracovnicí. Díky tomu bylo možné postupně budovat důvěru a otevírat témata, která by se v běžném krátkém kontaktu u přepážky pravděpodobně vůbec neobjevila,“ říká Kateřina Broža.

Pilotáž měla za cíl ověřit předpoklad, že pomoc nemá začínat až ve chvíli, kdy je člověk v evidenci dlouhodobě a jeho situace se dále komplikuje. Cílem bylo zachytit (skrytě) rizikové osoby už během prvních tří měsíců v evidenci a nabídnout jim intenzivnější podporu dříve, než se propadnou do dlouhodobé nezaměstnanosti.

Druhým předpokladem bylo, že nestačí pouze zprostředkovat volné pracovní místo nebo nabídnout rekvalifikaci. Pokud člověk řeší zdraví, péči, dluhy, nízkou sebedůvěru nebo špatné zkušenosti se zaměstnavateli, potřebuje nejprve porozumět vlastní situaci, pojmenovat reálné možnosti a nastavit dosažitelné kroky. Klíčové je zmínit, že pro velkou část osob v evidenci (96 %) je ÚP jediná institucionální pomoc, kterou vyhledávají.

Třetím předpokladem bylo, že kvalita kontaktu s úřadem práce se mění ve chvíli, kdy má pracovnice na klienta dostatek času, může s ním mluvit v klidném a soukromém prostředí a setkává se s ním opakovaně.

Cílem není plošná podpora, ale přesné zacílení

Je zřejmé, že takto intenzivní práci není možné nabídnout všem lidem v evidenci úřadu práce. Smyslem testování proto nebylo vytvořit univerzální model pro každého uchazeče, ale ověřit, zda je možné včas rozpoznat lidi, u nichž je riziko dlouhodobé nezaměstnanosti nejvyšší, a nabídnout jim podporu ve chvíli, kdy ještě může změnit jejich pracovní dráhu.

„Pokud se vůči kapacitám úřadu práce podaří dobře nadefinovat, na koho tento postup dál zamířit, tak můžeme efektivně snižovat počet lidí, kteří propadají do dlouhodobé nezaměstnanosti, ne proto, že by pracovat nechtěli, ale proto, že se jejich řešitelné bariéry nepojmenovaly včas,“ dodává Broža.

Už během prvního kola pilotáže nastoupilo 14 klientů do zaměstnání. Ačkoli jde o důležitý výsledek, zatím jej nelze číst jako konečné vyhodnocení dopadu. Klienti nyní procházejí další tříměsíční fází, ve které mají samostatně navázat na posun dosažený během intenzivní podpory, a teprve po skončení této fáze bude možné komplexně vyhodnotit přínosy, které pro ně intervence na základě metodiky STEM měla.