Tři čtvrtiny Čechů a Češek považují svou práci za stresující
Výzkumy STEM ukazují dvojí tvář českého trhu práce. Práce je důležitou součástí naší identity, zároveň se ale 76 % zaměstnaných osob cítí z práce minimálně občas vyčerpáno a 72 % považuje svou práci za stresující. Pětině české veřejnosti narušuje práce výraznějším způsobem soukromý život, dalších 30 % vnímá kolizi mezi pracovním a soukromým životem občas. V tomto kontextu patří mezi nejméně spokojené lidé v nejmladší věkové skupině (63 %). Třetina (31 %) zaměstnanců v práci využívá vlastní zařízení nebo vybavení. Podle 41 % zaměstnanců jim může zaměstnavatel udělovat pokuty nebo jiné finanční sankce za porušení předpisů nebo poškození vybavení. Zkušenost se švarcsystémem má 6 % osob, které pracovaly jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), přestože jejich práce naplňovala znaky zaměstnání. 9 % osob dostalo během posledních 12 měsíců podobnou nabídku. Kateřina Duspivová, analytička STEM, k tomu doplňuje: „Z našich dlouhodobých výzkumů víme, že motivace Čechů a Češek ne vždy pramení z vědomé snahy obcházet zákon – někdy to může být nevědomost, nejistota na trhu práce, snaha udržet si příjem i v obtížné životní situaci anebo tlak zaměstnavatele, který není jednoduché ustát. Měli bychom proto hledat cesty, jak systém nastavit tak, aby se švarcsystém ani neoficiální odměňování nevyplácelo ani jedné straně a lidé se kvůli němu nemuseli cítit ve stresu či nejistotě. Data z jiných zemí ukazují, že prospěch by z toho měli všichni – stát, ekonomika i společnost.“
Práce je důležitou součástí naší identity, i když nás stresuje a narušuje nám soukromý život
Práce je z pohledu české veřejnosti silným pilířem národní identity. Tato hodnotová orientace se neprojevuje jen v individuálním vztahu k zaměstnání, ale funguje i jako normativní měřítko – pracovitost a snaha se stávají například kritériem, jehož prostřednictvím veřejnost posuzuje legitimitu a nastavení sociálního systému. Výzkumy STEM navíc ukazují, že nadpoloviční většina Čechů a Češek (61 %) by chodila do práce i v případě, když by měli dostatek peněz (viz STEM 2025). Podle aktuálních dat STEM se 76 % zaměstnaných osob cítí z práce minimálně občas vyčerpáno a 72 % považuje svou práci za stresující. Hodnotová orientace je pravděpodobně natolik internalizovanou součástí kolektivní identity, že přetrvává i tehdy, je-li v rozporu s bezprostřední subjektivní zkušeností – identita je tak nadřazena aktuálnímu prožívání.
Tato zjištění jsou zásadní i v kontextu zdraví. 37 % dospělých se cítí z práce vyčerpáno často nebo neustále, v podobné intenzitě reportuje 32 % osob pocity stresu. 12 % dospělých pak pracuje často nebo stále v nebezpečných podmínkách. Pracovní prostředí je tak jedním z faktorů, který se promítá do zhoršujícího se duševního zdraví české populace. Data STEM i dalších organizací ukazují, že se jedná o rozsáhlejší problém, s nímž je nutné systematicky pracovat. Podle studie OECD přijde Česká republika v období 2025-2050 ročně o 1,5 % HDP kvůli neřešeným problémům v oblasti duševního zdraví v souvislosti s úzkostmi a depresemi.
Na pracovní zátěž se můžeme dívat i z perspektivy jednotlivých zaměstnání. Výzkum STEM z června 2026 ukazuje, že v nebezpečných podmínkách pracují nejčastěji dělnické profese. 47 % dělníků a dělnic pracuje alespoň občas v nebezpečných podmínkách, zatímco u řídících pracovníků nebo úředníků je to kolem 20 %. Řídící pracovníci ale na druhou stranu reportují mnohem častěji nespokojenost s narušením soukromého života (78 % minimálně občas) ve srovnání s průměrem v populaci (49 %).
Hlubší pohled na data týkající se slaďování soukromého a pracovního života ukazuje, že zhruba pětině (19 %) české veřejnosti narušuje práce výraznějším způsobem jejich soukromý život, další zhruba třetina (30 %) vnímá kolizi mezi pracovním a soukromým životem občas. V tomto kontextu patří mezi nejméně spokojené lidé v nejmladší věkové skupině – mezi 18-29letými alespoň občasný nesoulad mezi pracovním a soukromým životem reportuje 63 % osob, mezi 45-59letými zaměstnanými činí tento podíl 41 %. Větší nespokojenost v tomto ohledu vyjadřují i lidé, kteří mají děti.
Orientace v pracovně-právní oblasti není silná
Většina dospělých osob deklaruje alespoň rámcovou představu o svých daňových a odvodových povinnostech. Jasnou představu má 23 % osob a dalších 56 % má spíše přibližnou představu – dohromady tedy 79 % Čechů a Češek uvádí, že alespoň do nějaké míry vědí, kdo a jak musí platit daně z příjmů a odvody na sociální a zdravotní pojištění. Na druhou stranu ale zhruba pětina dospělých uvádí, že představu o těchto povinnostech spíše nemá. Míra povědomí o daňových a odvodových povinnostech roste se zvyšujícím se vzděláním, věkem i příjmovou situací domácností. Výsledky tak indikují, že povědomí o těchto povinnostech je slabší u zranitelných skupin osob na trhu práce – na které pak dopadají případné sankce za neplnění povinností mnohem silněji.
Nižší povědomí o pracovním právu a souvisejících povinnostech vůči státu může na pracující v jakémkoli věku dopadat několika způsoby. Obecně platí zásada „neznalost zákona neomlouvá“, takže samotná nevědomost nechrání zaměstnance ani podnikatele před případnými následky. Prvním možným dopadem mohou být sankce ze strany státu za nesplnění povinností – od pokut a doměřených nedoplatků (například na daních či pojistném) až po úroky z prodlení. U chudých domácností mohou podobné sankce vést v krajních případech až k exekuci. Další oblastí jsou důsledky, které se projeví až s odstupem – typicky nižší důchod kvůli nepřiznaným odpracovaným rokům nebo příjmům „na ruku“, z nichž se neodvádí pojistné, případně ztráta nároku na nemocenskou, podporu v nezaměstnanosti či peněžitou pomoc v mateřství. Specifickým tématem je potom méně výhodné postavení vůči zaměstnavateli – kdo nezná svá práva, snáze přistoupí na horší podmínky a může přicházet o různé (i zákonné) nároky (např. proplacené přesčasy, dovolená). Data STEM tak ukazují, že je nezbytné ve veřejném prostoru tato témata otevírat častěji a posilovat i obecné povědomí o pracovním právu a souvisejících oblastech.
V rámci výzkumu se STEM zaměřil i na povědomí veřejnosti o zvláštních pravidlech, která se týkají pracovních podmínek mladistvých osob. Znalost zvláštních pravidel pro práci mladších 18 let je slabší. Pouze třetina (34 %) dospělých deklaruje dobrou znalost, 59 % nemá jasnou představu a 7 % osob dokonce nikdy neslyšelo o tom, že pro zaměstnávání mladistvých osob platí přísnější podmínky. Podle informací České spořitelny, ale i starších průzkumů, mají zkušenost s brigádou tři čtvrtiny lidí ve věku od 15 do 18 let. Na základě výsledků průzkumu STEM ale můžeme předpokládat, že velká část lidí vstupuje na trh práce (byť formou brigády) bez hlubšího povědomí o pracovních podmínkách.
Sankce ze strany zaměstnavatele
Podle 41 % zaměstnanců jim může zaměstnavatel udělovat pokuty nebo jiné finanční sankce za porušení předpisů nebo poškození vybavení (pracovních nástrojů, automobilu atp.). Toto nastavení uvádí mnohem častěji muži (47 %) než ženy (33 %), podle vzdělání potom častěji lidé se středním vzděláním (47 % s maturitou a 40 % bez maturity vs. 34 % vysokoškolsky vzdělaných).
V dotazníku byl termín „pokuty a jiné finanční sankce“ ponechán záměrně otevřený i s ohledem na vysokou variabilitu různých přístupů v praxi. V souvislosti s pokutami a jinými finančními sankcemi můžeme předpokládat, že pravděpodobně zahrnují širší škálu opatření – od krácení nebo nepřiznání osobního ohodnocení, tedy nenárokové složky mzdy, přes nevyplacení či snížení prémií a odměn až po náhradu škody, kterou zaměstnanci často vnímají a popisují jako „pokutu za rozbité auto nebo nářadí“, ačkoliv jde formálně o jiný právní institut. Patří sem i odebrání benefitů, jako může být možnost užívání firemního vozidla pro soukromé účely, krácení různých příplatků, a v některých případech i vyloženě neformální nebo protiprávní srážky ze mzdy. Jinými slovy měříme obecnější zkušenost respondentů s tím, že celková odměna za práci může být snížena v těchto specifických případech – ať už v souladu s předem nastavenými zákonnými pravidly, nebo na základě rozhodnutí zaměstnavatele prakticky bez odůvodnění.
V souvislosti s výše uvedeným upozorňujeme v kontextu sankce za poškození vybavení zaměstnavatele na specifické postavení osob pracujících v manuálních zaměstnáních, kdy možnost finančního postihu ze strany zaměstnavatele reportují lidé pracující v dělnických profesích ve 46 % případů. Samotná povaha manuální práce s nářadím, stroji či vozidly přirozeně zvyšuje pravděpodobnost, že dojde k „poškození vybavení“, takže jsou tomuto typu postihu vystaveni objektivně častěji už jen kvůli charakteru své práce. Manuální pracovníci jsou v ČR odměňováni hůře, přičemž při nižších mzdách má i relativně malá srážka mnohem větší dopad na rozpočet domácnosti. U těchto pracovníků jde tedy o citelnější zásah do životní úrovně než u lépe placených pozic s větší finanční rezervou. Výsledky průzkumu STEM zároveň indikují, že nižší dosažené vzdělání do velké míry koreluje s menší znalostí pracovního práva, a tedy i s menším povědomím o tom, jaké „pokuty“ a sankce jsou v souladu se zákonem. To samozřejmě snižuje i ochotu nebo schopnost se bránit. Mnoho zaměstnanců (a nejen manuálních) pak taková opatření spíše mlčky akceptují, i když je subjektivně vnímají jako nespravedlivá. To může přispívat nejen k nižší motivaci v práci, ale i k horšímu vnímání spravedlnosti na pracovišti, potažmo ve společnosti.
Výše uvedené se týká velké části pracujících v ČR. Zaměstnanci vykonávající manuální zaměstnání totiž tvořili v roce 2025 více než dvě pětiny (44 %) všech zaměstnanců v ČR. Vyšší podíl manuálních pracovníků vykazuje mzdová sféra, v níž tvořili manuální pracovníci 49 % zaměstnanců. V platové sféře činil podíl manuálních pracovníků jen 20 %. Hrubá měsíční mzda manuálních pracovníků byla v České republice v roce 2025 zhruba o třetinu nižší než u duševních pracovníků.
Vlastní vybavení a náklady na straně pracujících
Třetina (31 %) zaměstnanců uvádí, že v práci využívají vlastní zařízení nebo vybavení, bez něhož by nebylo možné danou práci vykonávat. Častěji využívají v práci vlastní zařízení nebo vybavení muži (36 %) než ženy (25 %). Četnější zkušenost reportují rovněž lidé s vysokoškolským vzděláním (37 %). Pokud se podíváme na zaměstnání, častěji využívají vlastní zařízení lidé pracující na odborných (33 %), provozních (36 %) nebo řídících (42 %) pozicích – ani u dělnických či úřednických pozic se ale nejedná o neobvyklou zkušenost (po 25 % osob). Pokud se zaměříme na konkrétní vybavení nebo zařízení, tak zaměstnanci využívají pro výkon práce nejčastěji vlastní mobilní telefony (22 % všech zaměstnanců), notebooky nebo počítače (11 %), vlastní automobil (10 %) či nářadí (5 %).
Náklady spojené s používáním vlastního zařízení nebo vybavení pro pracovní účely hradí obvykle v 57 % sami zaměstnanci, ve 23 % se na úhradě alespoň některých nákladů spolupodílí zaměstnavatel a ve 26 % případů hradí náklady zaměstnavatelé. Může se jednat např. o palivo nebo údržbu vozidel, softwarové licence u práce na počítači atp. Pro úplnost doplňujeme, že v rámci průzkumu nebylo zjišťováno, zda se jedná o využívání vlastního vybavení a zařízení na základě vlastního rozhodnutí zaměstnance anebo se tak děje po dohodě se zaměstnavatelem. Na základě výsledků týkajících se financování nákladů však můžeme usuzovat, že se často jedná o dohodu se zaměstnavatelem, pokud se zaměstnavatel podílí na úhradě nákladů.
Rozšířené využívání vlastního zařízení a vybavení ze strany zaměstnanců může zaměstnavatelům na jednu stranu pomáhat snižovat náklady na pořízení, obnovu a údržbu firemního vybavení, na druhou stranu to ale otevírá otázku, zda a v jaké výši mají být zaměstnanci za používání svého majetku k pracovním účelům kompenzováni. V praxi navíc může hrát roli i nesoulad mezi aktuální potřebou daného zařízení nebo vybavení a reakcí zaměstnavatele. Zaměstnanci tak mohou sáhnout po vlastním vybavení ve chvíli, kdy nechtějí akceptovat pomalejší firemní schvalovací a nákupní procesy, případně proto, že jim vlastní vybavení nabízí vyšší kvalitu nebo výkon, než jaké je zaměstnavatel ochoten nebo schopen zajistit.
V průzkumu STEM jsme rovněž zjišťovali, zda si museli zaměstnanci od zaměstnavatele zakoupit nebo zapůjčit za úplatu zařízení nebo vybavení pro výkon práce. Výsledky ukazují, že 7 % zaměstnanců si muselo od zaměstnavatele nějaké vybavení či zařízení zakoupit nebo zapůjčit za úplatu. U těchto případů se může potenciálně jednat o porušení zákoníku práce, podle něhož mají zaměstnavatelé povinnost zajistit zaměstnancům zařízení a vybavení potřebné pro výkon práce.
Švarcsystém je na českém trhu práce stále přítomný
Poslední oblastí, kterou se STEM v souvislosti s pracovními podmínkami zabýval, byly zkušenosti se švarcsystémem. Podle průzkumu STEM z února 2026 v posledních 12 měsících pracovalo 6 % Čechů a Češek jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), přestože jejich práce naplňovala znaky zaměstnání. 9 % osob dostalo během posledních 12 měsíců nabídku spolupráce formou OSVČ, přestože fakticky šlo o práci odpovídající zaměstnání. Velmi rozšířená je i zprostředkovaná zkušenost se švarcsystémem — s tímto způsobem práce se u jiných osob setkalo 39 % dotázaných. Výsledky průzkumu potvrdily, že je švarcsystém do velké míry doménou kvalifikovaných pracovníků. Tato forma spolupráce totiž byla nabízena v posledních 12 měsících zejména odborným pracovníkům (16 %) a lidem s vysokoškolským vzděláním (12 %).
Švarcsystémem se v této zprávě rozumí výkon závislé práce, která svou povahou odpovídá zaměstnaneckému poměru, avšak je formálně vykonávána jako samostatná výdělečná činnost (OSVČ). Jedná se tedy o zastřený pracovně-pracovní vztah, který může pro pracovníka přinášet rizika. Takový pracovník není automaticky chráněn zákoníkem práce, nemá nárok na dovolenou nebo placené překážky v práci jako zaměstnanec. Současně se vystavuje riziku v podobě sankcí za porušení zákona anebo doměření souvisejících daní nebo odvodů.
Zkušenost s nedaněnou odměnou za práci v posledních 12 měsících reportuje v průzkumu STEM 12 % osob, které měly příjmy z pracovní činnosti. 6 % osob uvádí, že byli zaměstnaní a část mzdy dostávali „na ruku“, 4 % pak pracovala bez pracovní smlouvy a dostávali bokem celou odměnu za práci. Další 2 % uvádí, že jako OSVČ nepřiznali část příjmů. Dalších 9 % osob nechtělo odpovídat – můžeme tedy předpokládat, že podíly osob zastírajících část příjmů bude ještě vyšší. Pro úplnost doplňujeme, že většina (79 %) pracujících Čechů a Češek uvádí, že přiznává všechny své příjmy.
„Odměňování ‚na ruku‘ může působit jako okrajový jev, ale opak je pravdou – týká se statisíců Čechů a Češek, kteří alespoň část svého výdělku nepřiznávají a neplatí z něho daně ani pojistné. Podle ekonomické teorie se chovají jako černí pasažéři – využívají služby státu, aniž by se přiměřeně podíleli na jejich financování. Dobrou zprávou ale je, že většina Čechů a Češek své příjmy přiznává,“ dodává Kateřina Duspivová, analytička STEM
Jen pro srovnání – v Polsku se šedá ekonomika podle odhadu týká 10-11 % zaměstnanců, kteří zatajují příjmy ve výši až 5 % celkového objemu mezd a platů na úrovni polské ekonomiky. Jedná se tedy o nemalé prostředky, ze kterých stát nezískává žádné odvody.
Citovaný výzkum neziskového ústavu STEM (www.stem.cz) týkající se pracovních podmínek byl proveden na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 16.‑21. června 2026. Respondenti byli vybráni metodou kvótního výběru. Na otázky odpovědělo 1 352 respondentů v online dotazování (CAWI), z toho bylo 784 zaměstnaných osob (zaměstnanců, sebezaměstnaných či podnikatelů). Data týkající se švarcsystému jsou z výzkumu STEM provedeného na reprezentativním souboru obyvatel České republiky starších 18 let ve dnech 19.-25. února 2026. V únoru 2026 na otázky odpovědělo 1 544 respondentů v online dotazování (CAWI). Výzkumná série TRENDY je hrazena jen z prostředků STEM a nezávisí na žádném zadavateli mimo STEM.